Jak vyvolat negativní černobílý film?

Máte svůj první fotoaparát, v něm nějaký černobílý film a na ten jste nacvakali první hokuspokusy. Co teď ale s tím?! No vyvolat, jasně. Jenže jak. A přesně o tom bude tenhle článek.

Výbava

Nejprve shrnu všechno, co si před svým prvním vyvoláváním budete potřebovat pořídit. Bez některých věcí se budete moc obejít, ale nebude to ideální a dost možná vás to v brzku začne srát. Tož jdeme na to.

1. Pytel, temná komora, temný záchod, pytel přes hlavu, absolutní tma
2. Vývojnice - tohle je zrovna JOBO 1520

Na trhu je hrozně moc druhů vývojnic. Některý stojí za prd, bez jiných si nedokážu představit život. Vaše první bude pravděpodobně nějaká Plastimatka, kterou za pár kaček seženete. Jenže jakmile ji začnete používat, zjistíte, že se s ní pracuje fakt blbě, anžto je cívka ku hovnu a ještě prochcává.

Tuplovaně nejlepší pro jak svitek, tak kinofilm jsou vývojnice od firmy Jobo. Těch 1300,- za nákup se fakt vyplatí. Dřív mě vyvolávání nebavilo, od té doby, co ji mám, je z ní radost.

3. Vývojka

Na obrázku můžete vidět Kodak D76, což je strašně stará a fakt slavná univerzální prášková vývojka zachovávající standardní rychlost i kontrast. Vo tom, co tohle znamená si povíme jindy. Připravit práškovku není žádnej problém. Ohřejem 3 litry vody v hrnci, přelejeme do nějaký dále nepouživatelný nádoby, rozmícháme v ní prášek a přilejeme 8 deci studený.

Potom slejeme výsledek do PET lahví, ty zamáčkneme, abychom vytlačili vzduch a zašroubujeme. Hotovo, ani to nebolelo. A máte jednu z nejlepších vývojek, kterou můžete koupit. Absolutně spolehlivou, čitelnou, ekonomickou, prostě fakt fajn, chválu na ni najdete na netu všude. A pro poseroutky, co se bojí práškovek, je tu další, snad ještě ekonomičtější varianta.

Tou je Rodinal. Na fotce můžete vidět moje pár let starý balení od Adoxu, zatím furt naprosto funkční. Protože se rodinal hodně ředí, je dobrý mít injekce viz obrázek vpravo. Ty seženete v každém obchodě s e-cigaretama.

D76 se ředí v poměrech 1+3 (i díl vývojky na tři díly vody), stačí bohatě teda buď odměrka na chemii nebo jakýkoliv jiný ekvivalent schopný měřit po alespoň padesáti mililitrech.

4. Ustalovač - tady fomafix v láhvi z broušenýho skla. Na víčku je papír, aby nezaschlo víčko, pak se to sundává fakt na pytel.

Ostatní chemie

Dál můžete koupit i přerušovač, třeba fomacitro, zas vod fomy (až na vývojky, který jsou fakt otřesný, je chemie od fomy docela dobrá a levná). Ale není to nutný. Já přerušuju jen vodou a zatím to žádnou neplechu nenadělalo, jen to chce vývojnici párkrát pořádně propláchnout.

Poslední důležitou chemikálií je smáčedlo, které vám zařídí, že budete mít film bez fleků. Já používám Tetenal Mirasol 2000, protože je velmi ekonomický a dobře funkční. Ředí se v poměru cca 1ml na litr.

Nakonec ještě pár propriet, jako je třeba teploměr nebo trychtýřek na slévání chemie (ustalovače). Teploměr stačí třeba z Oxalisu na čaje, slouží spolehlivě, stojí pár korun a Oxalis je snad všude. Tím byste měli mít všechny potřebné propriety zařízené. Nyní, co s nimi?

Postup vyvolání filmu

Nejdřív si do pytle strčíme film, vývojnici a nůžky. Na netu je spousta videí, ty si můžete najít, já se vám zkusím jako doprovod popsat, co tedy máte dělat a čím.

Film si můžete otevřít klasickým otvírákem na pivo. Těch se v každý domácnosti válí několik. Potom si jeho konec zastřihnete pěkně do pravého úhlu, aby se vám do cívky hezky dostal. Na tu ho pak navinete (zní to hůř, než vypadá, chce to zvyk, tak hlavně chladnou hlavu, já to na začátku taky kazil). Jeho konec opět odšmiknete nůžkama, cívku strčíte do vývojnice, tu zavřete a můžete opět na denní světlo. To je ta horší část.

Vyvolávání aka nalévání vylévání chemie

Ta jednodušší probíhá následovně. Je dobré i kinofilm párkrát propláchnout normální vodou. Poté nalijeme vývojnici. Massive Dev Chart má na iPhone skvělou aplikaci, která vám proces usnadní. To, jaký čas máte použít na jejich webu najdete taky. Standardní postup je první minutu vývojni překlápět, následovně pak každou další započatou deset vteřin.

Až uplyne požadovaný čas, vývojnici vylejeme, několikrát propláchneme teplou vodou a nalejeme ustalovač. Aktivnější mohou ustalovat opravdu ty 3-4 minuty, když budou vývojnici překlápět. Lenivější nalijí, ustalují 10 minut a při pěti minutách párkrát překlopí.

Aby negativní film vydržel!

Pak následuje vyprání filmu, které je klíčové pro výslednou kvalitu negativu. Ilford udává ekonomickou a rychlou metodu, kdy do vývojnice nalejeme vodu, 5x překlopíme a vylejeme ji. Zopakujeme, překlopíme 10x, 15x a 20x.

Nakonec nalejeme do vývojnice vodu se smáčedlem ve výše zmíněném poměru, film vytáhneme, setřeme z něj smáčedlo prsty a pověsíme klíďo kolíčkem na šňůru od prádla, čím míň prachu tím líp.

Nu a je hotovo! V případě jakýchkoli dotazů se nebojte komentovat, ptát se, hejtit a tak! Příště si povíme, jak a čím negativ naskenovat, abychom se mohli pochlubit na Facebůku nebo na Instáči.


Jaký film vybrat?

To, jaký film si ze začátku vybrat, je pro nováčky docela komplikovaná otázka. Spousta z vás jistě začala levným barevným kodakem z drogerie, který si pak v nejbližším labu nechala vyvolat. Určitě to funguje. Ale ani zdaleka to nepřiblíží krásu analogové fotografie. Pojďme si tedy nejprve říct, jestli fotit barvu nebo černobíle, případně proč.

Barevný nebo černobílý film?

Barevných filmů jsou spousty. Z těch levnějších jako je kodak c200 nebo fuji superia po dražší a profesionální jako je třeba Ektar. Levnější filmy jsou zrnité, mají zvláštní podání barev (může být ovšem i příjemné! osobně mne levné kodaky určitě neuráží) a nižší hranovou ostrost. Nicméně naráží na jednu velkou nevýhodu - domácí zpracování je náročné.

Pro začátek bych tedy doporučil filmy černobílé. Může se zdát, že jejich zprácování je dražší - obyčejně stojí ty nejlevnější o pár korun více, stejně tak jejich vyvolání v labu vás přijde na víc. Jenže! Si je můžete vyvolat doma. Což stojí v řádech několika korun na kus. A to už je řádná úspora, že? Jaký tedy zvolit na první pokusy?

Určitě Fomapan. Osobně odrazuji od 200, která má své mouchy, zejména tu, že je emulza i podložka dost měkká, při nešetrném zacházení ji tedy snadno poškrábete. Určitě se ale nebojte Fomy 100 nebo 400, obě mám rád a dají se s nimi udělat skvělé snímky.

Fomapan 400, Yashica D, svitkový film, zpracováno v Rodinalu 1+50, 9 minut

Brzy zjistíte, že i rychlejší čtyřstovka naráží při sníženém světle na své limity. V takovém případě budete chtít použít citlivější film, například Ilford jich prodává plejádu. Ilford Pan 400 je špičkový film, který se dá bez problému zpracovat i na ISO 1600, navíc stojí jen cca o 30 korun víc než Foma 400. Pro první pokusy s voláním a pushem, doporučuji zvolit tento. Snímky z něj i za velmi nízkých světelných podmínek lezou znamenité.

Ilford Pan 400, push na 1600 ISO, zpracován v D76, 1+1, 18 minut

To vám dovolí fotit i na místech, kde by středně citlivé filmy nestačily. Pokud budete chtít sáhnout po něčem profesionálnějším, jedny z nejpružnějších a nejsnáze zpracovatelných filmů jsou HP5+ a FP4+ na které nedám dopustit. Při jakžtakž správném zpracování z nich vždy budou snímky bombastické.

Už víte, jaký fotoaparát si pořídit a na jaký film fotit. Příště si povíme o tom, jak tedy filmy vyvolat doma. Co na to budete potřebovat a jak samotný proces probíhá ;-)


Proč začít fotit na film?

V tomto povídání jsem se inspiroval článkem na serveru Milujeme fotografii, zejména proto, že moje osobní důvody jsou krapet jiné (finance a tak, študent, no).

V první řadě je nutno říci, že pokud vás fotografování láká a zároveň nemáte příliš financí, je analog skvělou vstupní branou k prvním kvalitním snímkům. Dobré tělo, které vydrží věčnost bude stát včetně objektivu do tří tisíc korun. Hotovo šmitec. Na první pokusy, než si to člověk osahá, vystačí i s tou mnou nenáviděnou Praktikou a ta je už za pár stovek.

Dalším faktem je, že pokud s analogem začnete, doopravdy vás donutí přemýšlet nad tím, jak a co fotíte. Nad každým aspektem té fotografie - od kompozice po expozici. Zejména pokud budete mít v plánu vaše výtvory potom zvětšovat budete chtít snímek, který nebudete muset ořezávat a zároveň negativ, který bude perfektně krytý.

Trpělivost

Focení s analogem je oproti zrcadlově s autofocusem a plně automatickou expozicí záležitost pomalá. Budete-li chtít mít netradiční snímek, jako třeba těch pár holubů tady, bude to chtít už jistou dávku zkušenosti. Jednak s expozicí (zde pomohla poloautomatika s prioritou clony), tak i s ostřením. Naučíte se, co to je hyperfokální nebo zonální ostření, zároveň se budete i učit odhadovat světelné podmínky. A to se potom přenese i do případného focení na digitální zrcadlovku.

Překvapení

Nu a pak také zjistíte, jak je napínavé čekat na výsledky. Nevíte, co se povedlo a co ne, ač se to časem naučíte dobře odhadovat. O to kouzelnější je snímek, který se vám takto povede. Můžete na něj být pak náležitě pyšní.

Jaké tělo vybrat?

Nyní k technické stránce věci. Máte několik možností, které si dovolím rozdělit do dvou kategorií. První z nich jsou ty nejlevnější aparáty vyrobeny v zemích sovětského bloku, které jsou v Česku na každém rohu. Povětšinou to budou Zenity s Heliosem, případně Praktiky s Pentaconem. Stojí okolo tisícovky, těla stojí za prd a jsou často velmi poruchová - buď se sekne závěrka nebo trhají filmy nebo je špatný posuv, expozimetr funguje opravdu vyjímečně. Ale skla jsou skvělá!

Druhou kategorií, kterou bych vám doporučil, jsou již profesionální kinofilmové aparáty. Tady bude každý doporučovat něco jiného, je o to o osobní preferenci. Já bych si dovolil zmínit nejprve řadu Olympus OM. Její první počin - Olympus OM-1 je dnes takřka modlou studentů fotografie. Společně se Zuikem 50/1.8, což je špičkové sklo (chcete ale verzi silver nose s vyšším sériovým číslem, která je krapet ostřejší než její starší předchůdce), vás vyjde třebas na lehce přes 3 tisíce korun.

Výhoda jedničky je v tom, že je plně mechanická. Dnes už v ČR netuším o nikom, kdo by se věnoval servisu těchto aparátů, každá elektronika navíc je tedy problémová. Aparáty to jsou vyjímečně spolehlivé, ale jak se cokoliv porouchá, tak končíte a máte drahé těžítko. Proto bych doporučil vyhnout se OM-2 a výše. Nicméně systém je to skvělý a nenajdete snad jediné Zuiko sklo, které by bylo zlé.

Contax/Yashica systém

Dále bych doporučil mnou preferovaný systém, což je Contax/Yashica. Na začátek je ideální třeba mechanická Yashica FX-2, případně poloautomatická Yashica FX-D nebo její bratříček Contax 139Q. Těla to jsou špičková a servisovat se po republice dají.

Skla jsou na ně od známé firmy Carle Zeiss, lepší už nenajdete, ač jsou již dražší. "Bang for buck" jsou ale rozhodně originální skla od Yashicy, zejména z řady ML. Třeba 50/1.7 ML seženete okolo tisícovky a obrazovou kvalitou si nezadá s několikanásobně dražším Planarem. Další výhodou je, že se na C/Y bajonet dají adaptovat skla se závitem M42, otevírá se vám tak ještě další plejáda výborných a povětšinou levných skel.

"Honorable mention" by za mne byl Spotmatic SP 1000. Nezničitelný aparát japonské výroby se závitem M42. Fujinony, které k němu můžete dokoupit, jsou úžasné a ani sám aparát není drahý nebo nedostupný. Ještě před pádem železné opony byl horkým zbožím pro mnohé profesionály.

Teď už víte, proč byste měli fotit na analog a jaký vybrat! Dáte se do toho? ;-) Příště se podíváme na to, jaký film do něj chcete vkládat a proč.


Proč analog?

Otec je filmový architekt a od mala mne fascinovala temná komora, kterou jsme měli na chatě. Vážněji jsem se analogové fotografii začal věnovat teprve v roce 2017, kdy jsem si pořídil svůj první vlastní fotoaparát. Byl to jakýsi Zenit, standardně s Heliosem 58/2.

Můj první analogový fotoaparát - stvůra Zenit

Skončil dost neslavně, ostatně jako všechny podobné stroje ruské výroby. Trhal filmy a nakonec se mu zasekla závěrka. Účel ale splnil - dostal jsem chuť se tomuhle koníčku věnovat víc.

Tak přišel další omyl. Praktica. Na tu jsem nasadil opět Helios a pokračoval ve svém koníčku dál. Nicméně i ta trpěla jistými neduhy, především špatným posuvem filmu, díky kterému se na jednu roli vešlo tak 20 snímků. Už mne nebavilo vyhazovat dál peníze, jal jsem se tedy prohledat skvělý bazar Paladix a narazil tam na svůj první pořádný fotoaparát. Yashicu FX-D.

Praktica MTL3 s náhodným bleskem a Heliosem 58/2.

Prodával ji dnes můj výborný kamarád a mentor, který mi ji odprodal plně vyservisovanou za mrzký peníz. Dostal jsem k ní objektiv Yashica 50/1.7 ML, který podával špičkové výsledky a s poloautomatickým tělem dokázal čarovat nečekané.

Foťák i nový kamarád mi dopomohli k velkému technickému zlepšení, co se týče fotografování. Začal jsem se učit vyvolávat. Časem z toho lezly fotky občas i ostré. Bohužel jsem od něj chytl sběratelskou chorobu, kterou trpím dodnes, a zachtělo se mi něčeho ještě lepšího. Dostal se mi tak do ruky první fotoaparát na svitkový film - Flexareta. Navštívil jsem s ní Budapešť, pak šla z domu.

Mezitím jsem prodal Yashicu a pořídil nezničitelný Spotmatic společně s Fujinonem 50/1.4. Flexaret nebyl a není ideálním středoformátovým strojem. Pořídil jsem dvouokou krásku Yashicu D, která mi sloužila relativně dlouhou dobu. Dokonce jsem ji i nechal vyservisovat. Jednoho dne se mi uvolnilo poutko popruhu, aparát spadl na skálu a praskla mu matnice. Vytratila se ze mne touha fotit.

Yashica D - po servisu

Tvůrčí a finanční krize však nebyla věčná. Zázrakem funkční vrak jsem prodal, stejně tak Spotmatic. Za obdržené peníze jsem pořídil svůj první "profesionální" středoformát - Pentacon Six TL společně s úžasným Biometarem 80/2.8.

Pentacon Six TL s Biometarem 80/2.8

Pentacon mi vydržel opět poměrně dlouhou dobu. Východoněmecká optika produkovala perfektní výsledky, tělo bylo po servisu a já si neměl, až na váhu, matnici a jistou nepraktičnost aparátu, na co stěžovat.

Nemoc mne však dohnala i tentokrát. Jeden z mých dalších přátel mi nabídl zapůjčení profesionálního stroje japonské výroby Zenza Bronica SQ-ai společně s třemi objektivy - Zenzanonem 50/3.5, 150/3.5 a 65/4. Všechny podávaly excelentní výsledky, matnice byla oproti Pentaconu na špičkové úrovni a celkově se na toho mazlíka fotilo mnohem lépe.

Zenza Bronica SQ-ai s měřícím hranolem a gripem

Zápůjčka se ale musela vrátit. Já se tak jal hledat alternativu, ve které by nebylo tolik citlivé elektroniky. Až letos (2019) se mi podařilo sehnat díky echu od kamaráda Zenzu Bronicu S2a. Nu a na tu fotím dodnes.

Zenza Bronica S2a

Abych měl i něco kapesního, doplnil jsem svou sbírku aparátem Moskva 2 na formát 6x9 a excelentním kinofilmovým tělem od Contaxu - RTS s mne dobře známou padesátkou od Yashicy.

Digitální fotografii se vyhýbám zejména proto, že mi střední formát umožňuje fotit v dostatečném rozlišení, mohu si fotografie sám zvětšit a zároveň je i kresba na větší formát zcela jiná, pro mé oči zajímavější. Momentálně koukám po dostupném kardanu na formát 4x5.

Příště se pokusím sepsat něco o procesu vyvolávání ;-)

Contax RTS